6. den - 5.5.2009

Aiquines

Za Aiquines začíná jeden z velkých přírodních divů Francie Grand Canon Veron

Grand Canon Verdon - most Pont de l´Artuby 240 metrů nad propastí, plivnutí letělo 19 sekund a kámen letěl 12 sekund, skály jsou celé děravé a na dně propasti je vidět jak se říčka prokousává skalou

Grand Canon Verdon  - vyhlídka Balcons de la Mencla na dno propasti

Trigance – vesnice, hrad

Grand Canon Verdon – Point Dubline – cestička 180 schodů na dno  kaňonu k říčce, ze zvědavosti jsme odbočili na neoznačenou silničku z prudkého kopce, která nás dovedla na samé dno údolí. Nechápu, proč není silnice označená, když vede k tak krásnému místu. Po pěším výletu okolo říčky jsme se vydali zpět ale ještě jsme se podívali na náhorní planinu nad údolím, kde je překrásný výhled a památník ….., který se už v roce …….. zasloužil o turistickou propagaci zdejšího kraje. Z tohoto místa jsme se vrátili po stejné silnici a přijeli do městečka 

Castellane – věž se slunečními hodinami,

Průsmyk Col de Toutes Aures – 1124 mnm – průjezdný

Rouaine – vesnice, most a skály v okolí

Daluis – když jsem uviděl na strmém kopci malebnou kamennou vesničku, moje zvídavost mi nedala a po strmém stoupání jsme se dostali vysoko nad okolní krajinu do vesničky Daluis. Kromě vesničky samotné byl zajímavý hřbitov. Jelikož je vesnice na skále a kopání hrobů by bylo asi skoro nemožné, jsou nebožtíci ubytováni v jakýchsi zděných altáncích. Jsou to malé domečky s dvířky a hřbitov tudíž vypadá jako malé městečko. A tak to vypadá, že živý obyvatelé bydlí a žijí v kamenných domečcích ve vesnici a až jejich doba nadejde, přestěhují se na věky na vrcholek kopce do zděných altánků, do sousedství svých předků.

Gorges de Daluis – Co jsme ani nečekali, tak po zdolávání všech možných serpentin, tunelů, stoupání a klesání, se najednou okolní skály zbarvily do výrazné tmavě hnědočervené barvy. Jak jsem si později přečetl, jedná se o …………  No barevná podívaná to je úžasná. Celou krajinou se na dně hlubokého údolí vine říčka Var a spletitá silnička se provrtává mnoha tunely, které následují jeden za druhým. Jeden úsek silnice se jmenuje ………. tunelů. A opravdu. V našem směru jsme jich na přibližně jednom kilometru napočítali osm, ale pokud bychom jeli v protisměru, projeli bychom tunely sedmnácti. Tato v mých očích nespravedlnost, je dána tím, že silnice byla v našem směru vedena po vnějšku skal, kdežto silnice v protisměru se často před tunelem rozdvojuje a my jsme jeli po vnějšku skály, kdežto ten kdo jede v protisměru jede tunelem. Ach jaká to škoda, mohli jsme projet sedmnácti tunely, tTo by bylo ale něco. Tak snad příště, až pojedeme obráceně.

Guillaumes – městečko

Peone – vesnice

Valberg – zimní středisko

Beuil – městečko, pohled na Alpy

Roubion – Alpy

Cesta krajinou byla pro nás z pohledu geologie zajímavá tím, že hnědočervená hornina se někdy ztratila, nahradila jí barva bílá, světle šedá, ale najednou se opět objevila barva hnědočervená. Prostě tak, jak se zemské desky různých barev střídaly a dostávali se na povrch země nebo se do ní zase nořily. Kontrastem hnědočervené horniny, byly místa s běloučkou a měkkou horninou, která se drolila pod rukama. Připomínalo mi to sádru. 

St Sauveur-sur-Tinée – městečko, červené skály

lanový houpací most u Rovest les Roches

Nice – večerní chození po nábřeží